!!World of Warcraft!!

Strážci Tirisfalu Jakmile byli Vysocí Elfové v Quel'Thalasu zbaveni hrozby Trollů, pustili se znovu do budování svého poničeného království. Vítězné armády Arathoru se vrátily na domů do jižního království Strom. Lidská společnost Arathoru rostla a vzkvétala, ale její král Thoradin měl strach, že se Arathor díky svému rozpínání rozštěpí na menší části. Po mnoha letech míru a obchodního růstu mocný Thoradin zemřel stářím a nechal tím mladou generaci Arathoru rozšiřovat jeho říši daleko za hranice Stromu. Prvních sto mágů, kteří byli vyučováni samotnými Vysokými Elfy, šířili své magické umění mezi další studenty a mnohem detailněji se zajímali o způsoby jeho využití. První mágové byli vybráni pro svou silnou vůli a vznešeného ducha, svou magii proto používali opatrně a zodpovědně. Avšak nová generace, která získala vědomosti svých učitelů nebyla svázána jejich disciplínou a tito mladí kouzelníci neměli v jejím používání žádné zábrany. Zneužívali magii pro svůj osobní prospěch, místo aby jejím prostřednictvím pomáhali svému okolí. Neznali odpovědnost, která z využívání magie plyne. Jak říše rostla a rozšiřovala se do nových zemí, mladí mágové se rozutekli do všech jejích koutů. Svými kouzelnými schopnostmi ochraňovali své bratry před děsivými příšerami, které žily v těchto zemích a umožňovali tak vybudovat v divočině nové městské státy. Jak síla těchto mágů rostla, stávali se stále ješitnější a uzavřenější vůči zbytku společnosti. Druhý Arathorský městský stát Dalaran byl založen v zemích na sever od Stromu. Mnozí začínající mágové opustili omezující pravidla, která vládla ve Stromu a vydali se do Dalaranu, doufajíc, že tam budou mít ve využívání svých nových sil větší svobodu. Byli to právě tito kouzelníci, kteří použili své schopnosti k vybudování očarovaných věží Dalaranu. Mladí a nezkušení učni se předháněli ve studiu a odhalování svých možností. Občané Dalaranu tolerovali jejich snažení a ekonomika v zemi se pod ochranou mladých mágů stále rozrůstala. Jak ale stále více kouzelníků praktikovalo své umění, nitky reality kolem Dalaranu začaly pomalu slábnout. Hroziví agenti Plamenné Legie, vyhnaní ze světa před tisíci lety zánikem Studny Věčnosti, byli znovu přivábeni nedbalým zneužíváním magie Dalaranskými mágy. Přestože tito relativně slabí démoni nepředstavovali větší hrozbu pro svět, v ulicích Dalaranu začali rozsévat zděšení a zmatek. Většina takových setkání s démonem byla izolována a vládci města dělali co mohli, aby se o nich nedověděla veřejnost. K pochytání unikajících démonů byli vysílání nejmocnější mágové, ale většinou byli agenty mocné Legie snadno přemoženi. Po několika měsících se začali pověrčiví venkované oprávněně domnívat, že před nimi jejich kouzelničtí vládci skrývají cosi děsivého. Jak se občané začali více zajímat o prapodivné chování kdysi uznávaných mágů, začaly se v ulicích Dalaranu šířit zvěsti o revoluci. Když si Dalaranští mágokraté uvědomili, že tato situaci by mohla vyústit v převrat a mohli by proti nim zakročit zástupci Stromu, rozhodli se se svými problémy obrátit na jediné osoby, u kterých cítili, že pochopí jejich problém - Vysoké Elfy. Jakmile Elfové vyslechli zprávy o démonických incidentech v Dalaranu, okamžitě vyslali své nejmocnější čaroděje do zemí lidí. Tito kouzelníci pečlivě zkoumali magické energie v Dalaranu a poté vytvořili detailní zprávu o veškerých aktivitách démonů, na které se jim podařilo narazit. Ukončili ji tak, že ačkoliv se po světě volně pohybuje jen hrstka démonů, Plamenná Legie se nezastaví v dobývání do Azerothu, dokud budou Lidé pokračovat v používání magických sil. Silvermoonská rada, která vládla Elfům v Quel'Thalasu uzavřela s vládou Dalaranu tajný pakt. Pověděla Mágokratům o historii Kalimdoru a Plamenné Legii, historii, která neustále sužovala jejich svět. Uvědomili překvapené Lidi, že dokud budou pokračovat v používání magických sil, lstiví agenti démonů budou proudit do jejich světa a ohrožovat jejich lid. Mágokraté navrhli, aby byl vybrán jeden lidský šampión, který by byl posílen velkou magickou mocí. Ten by se potom stal jejich ochranou proti v nekonečné tajné válce s Legií. Zdůraznili přitom, že veřejnost se o těchto Strážcích a hrozbě, které mají čelit nesmí dovědět. V takovém případě by vyvstaly nepokoje zapříčiněné strachem a paranoiou. Elfové s tímto návrhem souhlasili a založili tajné společenství, které dohlíželo nad správným výběrem Strážce a pomáhalo učinit přítrž postupu démonů do světa. Společenství pořádalo tajná shromáždění v Lordaeronské provincii Tirisfal Glades, na místě, kde se Vysocí Elfové poprvé usídlili po svém příjezdu z Kalimdoru. Podle tohoto místa pojmenovali svou sektu jako Řád Tirisfalu. Smrtelní šampióni, kteří byli vybráni pro funkci Strážců byli obdařeni neuvěřitelnou silou lidské i elfí magie. Přestože mohl být vždy jen jeden Strážce, jeho moc byla tak obrovská, že se mohl bez problémů postarat o jakoukoli hrozbu démonů, která se ve světě objevila. Moc Strážců byla doslova neuvěřitelná. Bylo proto rozhodnuto, že o výběru nového následníka na post Strážce mohla rozhodovat pouze Tirisfalská rada. Jakmile dosavadní Strážce příliš zestárl nebo byl unaven tajnou válkou, kterou vedl s mocnostmi chaosu, vybrala rada nového šampióna, kterého pečlivě vycvičila a poté formálně přenesla sílu bývalého Strážce na nového nástupce. Jak plynula staletí, ochraňovali Strážci lidstvo před neviditelnou hrozbou, kterou pro země Arathoru a Quel'Thalasu představovala Plamenná Legie. Arathor rostl a vzkvétal, zatímco se umění magie šířilo po celé rozlehlé říši. Zatímco ale v zemích lidí panoval zdánlivý klid, na jejich pozadí zuřila tajná válka mezi démonickými pohůnky a Tirisfalskými Strážci. Sedmero Království Strom byl stále centrem Arathoru. Podobně jako v případě Dalaranu se ale začaly objevovat další nové městské státy po celém území Lordaeronu. Mágokraté, kteří vládli Dalaranu založili Kirin Tor. Tato specializovaná sekta měla za úkol vyvíjet a katalogizovat všechna kouzla, artefakty či magické předměty, které lidé postupem času poznali. Města Gilneas a Alterac, která se stala silnými obránci Stromu, začala budovat armády, které prozkoumávaly hornaté severní země Khaz Modanu. V této době Lidé poprvé narazili na prastarou rasu Trpaslíků a vydali se do jejich jeskynní pevnosti Ironforge. Lidé a Trpaslíci si mezi sebou vyměnili mnohá tajemství svých znalostí kovářství, konstruktérství a objevili také společnou lásku k boji a vyprávění příběhů. Městský stát Kul Tiras, který byl vybudován na rozsáhlém ostrově jižně od Lordaeronu, vybudoval svou prosperující ekonomiku především na rybářství a výrobě lodí. Postupem času si Kul Tiras vytvořil mocnou flotilu obchodních člunů, které brázdili moře mezi známými zeměmi a hledaly exotické zboží, které by nakoupily a poté prodali jinde. Přestože tedy ekonomická situace Arathoru kvetla, nejsilnější části říše se začaly pomalu ale jistě oddělovat. Po dlouhou dobu se vládci Stromu snažili přesunout své sídlo do bohatých severnějších zemí Lordaeronu a opustit tak vyprahlé země na jihu. Dědici krále Thoradina, poslední potomci rodu Arathi, odsuzovali nápad opustit Strom a ponechat ho svému osudu. Vládci se ale nenechali zviklat a vydali se do divokých severních zemí hledat čistotu a osvícení. Daleko na severu vybudovali své nové sídlo, nový městský stát, který pojmenovali Lordaeron. Později po tomto městě získal své jméno celý velký kontinent. Lordaeron se stal Mekkou pro náboženské cestovatele a pro každého kdo hledal vnitřní mír a bezpečí. Potomci rodu Arathi také po čase opustili rozpadající se zdi prastarého Stromu a rozhodli se vydat na jih, přes vrcholky hor Khaz Modanu. Po mnoha dlouhých měsících jejich cesta skončila a Lidé se konečně usídlili v severním regionu kontinentu, který je později nazýván Azerothem. V úrodném údolí založili království Stormwind, které se rychle stalo soběstačnou mocností s vlastními zákony. Hrstka bojovníků stále zůstávala ve Stromu, odhodlána neopustit své město a strážit jej před jakoukoliv hrozbou. Strom již nebyl tím centrem říše, vyvinul se ale v nový národ, známý jako Stromgarde. Zatímco tedy každý z menších městských států prosperoval a šel svou cestou, Arathorská říše se pozvolna rozpadla. Jak si každý národ vytvářel své vlastní zvyky a víru, navzájem se od sebe jednotlivé státy odlučovaly. Vize krále Thoradina o sjednoceném království Lidí pomalu vybledla a navěky zmizela. Aegwynn a Lov Draků Mezitím co politická rivalita mezi sedmi národy Lidí narůstala a zase uvadala, linie Strážců neustále bděla nad chaosem, ve kterém se země zmítala. Za ta léta se vystřídalo mnoho Strážců, ale vždy jen jeden měl v rukou magickou moc Tirisfalu. Jeden z posledních Strážců tohoto věku se proslavil jako mocný bojovník proti stínu. Byla jím Aegwynn, horlivá lidská dívka, která byla schválena Řádem a převzala tak žezlo Strážcovství. Aegwynn vyhledávala démony a tvrdě proti nim zakračovala kdekoliv na ně narazila. Cítila ale napětí, které v Řádu, složeném z velké většiny z mužů, vládlo během Strážcovství ženy. Začala věřit, že staří Elfové a Lidé, kteří předsedali Řádu, dělají Řád strnulým a neohebným a při svém rozhodování nehledí dostatečně dopředu, aby učinili přítrž konfliktu se stínem. Aegwynn již ztrácela trpělivost vlivem neustálých jednání a debat, toužila prokázat své vlohy ostatním členům Řádu a jeho vedení. Výsledkem toho bylo, že u ní v klíčových situacích opakovaně převládala odvaha nad rozumem. Jak se její ovládání magických dovedností Tirisfalu zdokonalovalo, stávala se Aegwynn hrozbou pro řadu mocných démonů, kteří vkročili na půdu ledového kontinentu Northrendu. Strážkyně stopovalo démony až do hornatého území této zmrzlé země. Zde zjistila, že démoni loví všechny zbylé draky ve snaze přivlastnit si jejich prastarou moc pro sebe. Mocní draci, kteří do těchto končin unikli ze zemí kde se rozpínaly civilizace smrtelníků pomalu propadali moci temné démonické magie. Aegwynn okamžitě na démony zaútočila a s pomocí vznešených létajících plazů se jí podařilo je porazit. Jakmile byl poslední z démonů vyhnán ze světa smrtelníků, celým ledovým kontinentem otřásla strašlivá bouře. Obrovská temná tvář zářící pekelnou energií se objevila v oblacích nad Northrendem. Ta tvář, která se Aegwynn zjevila, patřila samotnému Sargerasovi, králi démonů a pánu Plamenné Legie. Řekl mladé Strážkyni, že čas Tirisfalu právě skončil a svět se brzy skloní před příchodem Legie. Hrdá Aegwynn stále věřila, že s pomocí svých schopností se může hrozivému bohu rovnat a začala na něj útočit svou magickou mocí. Se zneklidňující lehkostí se Aegwynn podařilo zabít hmotnou schránku pána démonů. Strážkyně se obávala, že Sargerasův duch je stále živý, proto ve své naivitě ukryla démonovu tělesnou schránku v jednom z prastarých Kalimdorských sálů, který byl před tisíci lety při zničení Studny Věčnosti zatopen mořem. Aegwynn si nikdy neuvědomila, že udělala přesně to, co Sargeras plánoval. Nevědomky tak zpečetila osud celého světa. Sargerasův duch se přenesl do jejího zesláblého těla a aniž by si to uvědomila, zůstával pán démonů po dlouhá léta skryt v nejtemnějších zákoutích její vlastní duše